- Informační server obce Dolní Chvatliny - http://www.dolnichvatliny.cz -

Kostel svatého Petra a Pavla

Posted By admin On 19.4.2009 @ 2:13 pm In | No Comments

Zpět na „Z historie [1]

Na terasovitém výstupku uprostřed starého hřbitova stojí farní kostel svatého Petra a Pavla. Zevně tvoří kříž 21,60 m x 10,50 m, k němuž na severní straně přiléhá otevřená předsíň o čtyřech pilířích. Vnitřek obsahuje osmibokou loď průměru 6,80 m, na níž spočívá na vysoké bubnovité podezdívce kopule opatřená lucernou (vršek s křížem), pobité plechem. Na východě přiléhá k lodi kněžiště (zákristie) obloukem zakončená, na západě obdélníkové podkruchtí. Do kostela se vchází od severu z podsíně, nebo od západu. Za tímto vchodem po pravé straně je uvnitř zazděn pískovcový náhrobek s nápisem (přeloženo do češtiny):
„Léta páně 1609 v pátek po památce rozeslání apoštolů mezi 2 a 3 hodinou na noc umřela urozená paní Eva Hradecká, rozená Borcikova z Poličan z velehrádku manželka urozeného pána Wiktorina Hradeckého z Bukovna a na Mančicích a byla zde pochována očekávaje i veselého vzkříšení.“
Pod nápisem je znak mající v pravé půli šachovnici, v levé arabesky, klenotem je klečící postava s turbanem na hlavě. A právě k tomuto rodovému znaku se váže následující pověst:

O šachové partii s dobrým koncem
Jeden z mnoha bájných předků rozvětveného rodu Dohalských z Dohalic se prý jmenoval Holub. Byl to muž bystrý, který, ač šlechtic, používal v boji víc rozum než sílu paží. A protože rád vyhledával dobrodružství, strávil část svého pestrého života na cestách, které ho zavedly daleko od rodné tvrze až do země mouřenínů.
Tady se doslechl o podivné zábavě dcery místního sultána, která místo obvyklých dívčích kratochvílí vášnivě holdovala hře v šachy. A na klání na černobílém poli vyzývala každého, kdo projevil jen trochu zájem.
Nadšených intelektuálů ale mnoho nebylo, protože přímočará princezna razila bojové heslo, že kdo vyhraje, může druhému otlouci šachovnici o hlavu. A jak se v zemi vědělo, ze sultánova paláce odcházely samé rozbité hlavy.
Zeman si ale řekl, že česká hlava je dost tvrdá, aby nějakou tu ránu vydržela a za tu švandu, kdyby se karta obrátila, že to stojí. A tak se ohlásil na sultánově dvoře a byl uveden do princezniných komnat k partii královských šachů.
Princezna byla nejprve samý úsměv, jak se těšila na oblíbenou šachovnicovou kratochvíli, ale humor ji začal brzy opouštět. Zeman totiž zcela nerytířsky bral jí jednu figurku za druhou a ve finále neváhal sáhnout ani na dámu. Po dvou hodinách hry bylo rozhodnuto – vítězem je cizinec.
Princezna s nejistým úsměvem odložila šachovnici stranou věříc, že její protihráč jistě nebude chtít využít svého práva, ale to se spletla. Holub sáhl po slonovinou vykládané desce a než se stačila sultánská dcerka nadít, vyplatil i s úroky vše, co princezna rozdávala jiným.
Když se o tom dozvěděl mouřenínský sultán, prý se jen usmíval, že někdo konečně jeho dceru vrátil na zem. Nechal si Holuba předvolat, dal mu rytířský erb a pravil: „Ty nosiž na štítě šachovnici zlatou a černou, poněvadž s ní zápoliti umíš. A protože jsi s vtipem přemohl mou dceru, nechť obraz její krášlí tvůj erb i tvou přilbici!“
Rytíř Holub si dal figuru mouřenínské princezny s hlavou zavitou bílým rouchem, která drží v rukou šachovnici, do svého znaku, a po čase se vrátil zpátky na svou rodnou tvrz v Čechách.
Jeho potomci si rodový erb předávali z pokolení na pokolení a s jedním z nich se dostal i do chvatlinského kostela. (zapsal Martin Drahovzal, Báje a legendy Kolínska a Kouřimska, 2004).

erb_s_princeznou

Po levé straně dveří je druhý náhrobek pískovcový s nápisem:
„Léta Páně 1602 tu sobotu po svatém Filipu Jakobu umřel Jindřich Božek syn urozeného pana Wiktorina Hradeckého z Bukovna tuto jest pochován a očekává blahoslaveného vstání.“ Mezi řádky nápisu je vytesán znak s podobou stojícího ptáka

erb_s_ptackem

V kostele jsou po stranách presbytáře malé oratoře. Na čelném místě, kde dříve býval oltář (nyní zrušený pro sešlost a nové obřady) visí silně zašlý obraz malovaný na plátně, kde vedle sebe sedí svatý Petr a Pavel. Farní kostel, ke kterému se vystupuje po dvouramenném schodišti, upoutá pozornost na první pohled neobyčejnou, při vši jednoduchosti zajímavou podobou. Je to miniatura kostela svatého Petra a Pavla v Římě.
Kostel chvatlinský byl kostelem farním již ve XIV. století. Roku 1352 odváděl 33 grošů papežského desátku. V roce 1357 až 1359 se uvádí kněz Franěk, Mikuláš z Mostu, později farář Štěpán 1376 až 1407 a roku 1409 kněz Daniel. Roku 1408 se připomíná střídník Ondřej. Roku 1394 bylo při kostele chvatlinském zřízeno kaplanství s ročním důchodem 8 kop grošů. Jako kaplani se jmenují kněz Jiří 1394, Ondřej 1408, Michal 1413, Filip 1413 a Michal z Habrů. Později byli dosazováni ke kostelu zdejšímu knězi podobojí.
Roku 1474 byl tu kněz Matěj farářem. Tomu dosvědčují kouřimští, že jest syn Mikulášův z Kostříně v diecesi Poznaňské a že od poctivého kněze a otce Gabriela, biskupa Justinopolitánského, podle řádu církve svaté řádně k důstojnému kněžství svěcen jest, počnouc od prvního řádu a svěcení, až do posledního a nejvyššího, to jest kněžství. Když roku 1503 zámožný kněz ten zemřel, oba páni podací, tedy Tomáš Horňátecký z Dobročovic a Mikuláš Popel z Vesce, ti pak se soudili o pozůstalost. Vinil Horňátecký Popela, že pobral kalich stříbrný, omiral perlový, šubu, pás stříbrný, lžíce takovéž, knihy s perlovými třapci, zákon a jiné knihy, sobolovou čepici, truhlici s poklady některými, hotové peníze, zlaté i groše, některé věci hospodářské, mísy cínové, všeho dohromady za 200 kop grošů, manželku jeho Popelovu Mandalenu z Nečtin poháněl, že vzala svršky nějaké, jmenovitě šubu lasicovou, vše dohromady na 50 kop grošů českých. Páni a vladykové na soudě zemském rozhodli, aby se oba kolátoři o to, co Popel přiznal, mezi sebou rozdělili, rovněž, aby k tomu položila paní Mandalena tu šubu, o níž pravil pan Popel, že nepobral, mělo jemu a manželce zůstati. (Archiv český XII.556-7)
Roku 1538 Jan, farář chvatlinský, půjčil bohoslovci Jakubovi z Kamenice Lískovcovi 20 zlatých uherských na cestu do Vlach, aby se tam dal na kněze vysvětiti, pod tou podmínkou, aby Jakub byl pak u kněze Jana, jestliže by to potřeboval, až do smrti.
Roku 1568 kněz Matouš Kouřimský, farář ve Slapech psal purkmistru a radě města Kouřimi o tom, aby promluvili s panem děkanem, zda by mu mohl faru ve Chvatlině sjednati. Posléze se ve Chvatlině připomíná ženatý kněz luteránský, který roku 1610 odešel za děkana do Kolína.
V době bělohorské fara ve Chvatlinách zanikla a osada byla připojena roku 1626 k Zásmukám. Roku 1655 vypovídá Václav Cihlář, kostelník zásmucký, poněvadž nebylo pamětníka záduší chvatlinského, že při kostele kromě 2 kalichů stříbrných a 2 palet není klenotů a ty že se uschovávají v ty nebezpečné časy v Zásmukách. Krav zádušních není, rolí porostlých 6 kop, rolí, které by se orati mohly 10 kop, louka zádušní jedna a zahrada rovněž. Roku 1713 se počítaly k filiálnímu kostelu zdejšímu osady Chvatliny Horní a Dolní, Mlékovice a Toušice. Roku 1713 byl kostel Chvatlinský opraven.
Dne 14. července 1807 v 9 hodin večer vznikl v sousedním statku požár, jež zachvátil značnou část vesnice s panským dvorem, školou a kostelem, který vyhořel i s věží, ve které byly krásné zvony. Roku 1814 byl starý kostel zbořen a počato od základů se stavbou nového kostela. Ale teprve roku 1817 dne 1. září děkan zásmucký Josef Hossta světil „čtyři základní kameny pod čtyřmi sloupy, které kapli a klenutí držeti mají“. Zaznamenaná zpráva o tom praví: „Tyto čtyři kameny do gruntu dávaly čtyři znamenité osoby, totiž vysoce urozená paní hraběnka Františka, manželka pana Františka ze Šternberků, rozená hraběnka ze Schönbornu a její tři vlastní slečny Christina, Ervina a Františka, jejichžto jména každá na svém kameni vyryty měla“. Tato slavnost držena byla při střelbě z moždířů, při zvuku trub a bubnů, po skončené slavnosti jelo se pohromadě do zásmuckého zámku a sedláci vpředu i vzadu vyprovázeli na koních. Při svěcení byli v dalmatikách P. František Feltl, toho času kaplan zásmucký. Páter Václav Chalupa lokalista malotický a Páter Vilheim Rosipal, guardián z kláštera. Přijedouce domů byli jsme všichni pozváni k vrchnostenské tabuli.
Stavba byla dokončena teprve roku 1828 a 6. července benefikoval ji vikář, farář Svojšický Josef Ballaty za přítomnosti hraběcí rodiny. Někde uváděný rok dostavby 1858 není věrohodný, protože při odstraňování sešlého oltáře byl zjištěn rok výroby 1828.
O zřízení duchovní správy usilovali obě obce od roku 1848. V té době měly Dolní Chvatliny 49 čísel a 450 obyvatel. Horní Chvatliny 45 čísel a 316 obyvatel. Starostou v Dolních byl František Hrdina a v Horních František Slavík, kteří mají největší zásluhy o výstavbu fary. Aby věc urychlili, daly obce na faru 1/6 nákladů, to bylo 4000 K.
Na nově postavenou faru se na konkurs přihlásilo 18 kněží – faru obdržel Antonín Tomášek, narozen 14. září 1867, nyní kaplan v Zásmukách. Místnost pro faru byla před dostavěním fary v nájmu v Horních Chvatlinách u Františka Benešovského čp. 15 (stará hospoda), kde obce Horní a Dolní Chvatliny platily za pokoj a kuchyň 140 K a farář za místnost 80 K. Úprava bytu stála 400 K.

V létech 1899 byl kostel řádně z venčí opraven, uvnitř vymalován a opatřen novými varhanami, které postavili bratři Paštikové ze Žižkova za 700 zlatých.
Dne 30. dubna 1906 se konalo biřmování, které vykonal nejdůstojnější pan kardinál, kanovník Dr. Sedlák. Biřmovaných bylo 169. Pan kardinál snídal u faráře v nájmu v Horních Chvatlinách, 4 kočáry jely naproti k Bečvářům, byly postaveny brány, střílelo se v obou obcích a muziky bylo dost. Pak jel na oběd do zámku ve Voděradech a odtud do Kolína.

Nutno ještě uvésti náklady na výstavbu fary, do které se dne 19. září 1906 přestěhoval dp. Antonín Tomášek. Farní budova stála 24.636 K, obřadní zeď 2.479 K a hospodářské budovy 19.092 K – celkem 47.007 K. Stavěl Jan Sklenář, stavitel z Kolína.
Roku 1907 byl rozparcelován statek číslo 19 pana Dobiáše. Obytný dům koupil s číslem 19 František Rytina, špýchar s číslem 51 František Kovačka a kolnu s číslem 50 Karel Kovačka.
Roku 1909 paní Čejková prodala statek číslo 18 za kostelem. Koupil jej Josef Řehka řezník z Horních Chvatlin. Paní Čejková chtěla před svým odchodem něco věnovat kostelu, a proto na žádost kněze koupila věčnou lampu za 340 K od firmy Staněk a darovala ji kostelu s věnování na ní napsaným. Rok 1910 byl neúrodný, často pršelo a vše hnilo, cukrovka byla za 2 K 15 h, sklízelo se až 120 q z korce. Před vánoci vypukla slintavka a kulhavka. Dolní Chvatliny měly 435 obyvatel a Horní 320.
Dne 14. června 1911 byly na faru v Dolních Chvatlinách předány všechny knihy o narození, svatbách a úmrtích psané od roku 1784, do doby 1905. Celkem bylo předáno ze Zásmuk 11 knih.
V roce 1913 věnovala paní Marie Benešová z Horních Chvatlin kostelu obrazy křížové cesty. Dne 9. ledna 1914 vyhořely celé hoštické stodoly s nevymláceným obilím a jetelem.
V době válečné, dne 30. prosince 1916, vzaly z věže kostela 2 zvony, které přímo na věži rozbíjeli kladivy. Jejich váha byla 745 kg.
Dne 14. září zemřel na cukrovku první chvatlinský farář dp. Antonín Tomášek ve věku 51 let a je pohřben na hřbitově v Dolních Chvatlinách.
Dne 10. února 1918 byly odebrány cínové píšťaly z varhan a musely býti odvezeny na dráhu.
Na uvolněnou faru bylo 13 zájemců a druhým knězem se stal dp. Josef Prskavec, dříve farář v Konojedech. Byl ve Chvatlinách od roku 1917 do roku 1940, kdy pro sešlost věkem a 80 let, při churavosti se odstěhoval do Lipce u Týna nad Vltavou, farnost Žiželice, kde téhož roku u přátel dne 7. listopadu 1940 zemřel. Byl knězem lidumilem, zůstala po něm památka nově koupených zvonů, socha svatého Jana Nepomuckého, mešní roucha a obnova obrazu svatého Petra a Pavla.
V roce 1918 na vánoce byly pořízeny jednoduché jesličky, které dodala firma P. Bušek a synové v Sychrově. Celkem za 360 K. Větší obnos na sbírku darovala paní Antonie Toulcová z Mančic 200 K, Anna Křížová bývalá hospodyně dp. Tomáška 100 K a 1m hedvábí dala A. Legrová, choť starosty z Mančic.
Dne 4. srpna 1921, dle záznamu ve farní kronice v 6 hodin ráno, hořelo ve stodole Josefa Žerta obilí J. Hudce, které tam měl uskladněno.
V roce 1923 až 1924 byla opravena střecha kostela plechem. Také oltář, věčné světlo, okna a dlažbu v kostele opravil místní kovář Jaroslav Hejduk. Od téhož roku se stal varhaníkem s ročním platem 300 Kčs a šlapač 50 Kčs. V roce 1926 byla provedena oprava varhan, byly dodány dříve odebrané píšťaly Augustinem Paštikou z Čeština za 1.000 Kčs.
Rok 1928 byl dle zápisů farní kroniky provázen tragickými požáry. Dne 10. ledna vyhořely panské stodoly v Dolních Chvatlinách, právě v den, kdy měl hrabě Leopold ze Šternberka ve Vídni svatbu. Dále 1. června vyhořela Krupková stodola v Horních Chvatlinách a vedle hospodářství Aloise Šedivého. Rovněž hořelo o posvícení u Ladýřů.
Dne 26. května 1931 byly prostřednictvím Pelhřimovského chrámového družstva pořízeny 2 zvony od firmy Maroušek v Brně s celkovou cenou 19.588 Kčs, což na zakoupení věnoval dp. Prskavec. Rovněž byla provedena oprava fary a kostela za 33.000 Kčs ze jmění kostelního. Byl proveden štuk, věž znovu pobita plechem a natřena okna.
V roce 1932 před generální visitací koupil dp. Prskavec pro kostel sochu ze dřeva řezanou svatého Jana Nepomuckého za 2.900 Kčs od firmy Bohumil Bek, řezbář a sochař z Kutné Hory.
Roku 1936 se pořídila na hřbitově studna a koupena pumpa od firmy Sigmund Olomouc za 1.572 Kčs a zakoupeno ze hřbitovního fondu. Na vykopání studny, skruže a jiné vydání bylo mezi osadníky vybráno 1.613 Kčs.
V dubnu v roce 1937 byl dvůr hraběte Šternberka v Dolních Chvatlinách prodán za 1 .250.000 Kčs panu Miškovskému z Lošan s výměrou 140 korců.
Od 1. listopadu 1938 ustanoven administrátorem dp. František Petrák a to až do února 1941. Dále bylo v roce 1941 konsistoří povoleno vzít i na faru nájemníka pana Moravce, učitele ve výslužbě z Vavřinče.
Od 1. dubna 1943 se přistěhoval na faru František Matoušek, bývalý farář ve Václavicích u Benešova, odtud byl němci vystěhován. V říjnu 1946 odešel na léčení do Prahy, kde zemřel.
Dekretem z 10. února 1947, byl ustanoven administrátorem Karel Jelínek z Lošan a toho vystřídal Josef Sychra, který bydlel na faře a 28. října 1953 v Protivanově zemřel.
Od roku 1950 je administrátorem dp. Jaroslav Holub z Malotic. V roce 1953 jezdí do Chvatlin dp. Jaroslav Ptáček ze Svojšic. Byla poškozena větrem kopule kostela a pro nedostatek plechu opravena lepenkou, která vydržela jen 10 let.
Od srpna 1955 administruje dp. Václav Kratochvíl ze Zásmuk.
Dne 15. září 1966 nastupuje dp. Václav Nekolný ze Zásmuk a je administrátorem dodnes.
V roce 1967 byl stav kopule kostela ve velmi špatném stavu a mohla by se zřítit do kostela, protože tam zatékalo. Byl na ní starý plech a lepenka Ruberoid, z let padesátých. Byla proto opravena tak zvaná lucerna a kopule pobita novým pozinkovaným plechem a natřena. Práce prováděl komunální podnik ze Zásmuk, s přidaným tesařem brigádníkem od dp. Nekolného, který i dohlížel na kvalitu práce. Bylo prostavěno 97.784 Kčs. Při opravě kopule pod lucernou se našly vložené listiny se záznamy z dávných let.

Z knihy Jaroslava Hejduka – Náš domov Chvatliny a okolí (doplněno)


Article printed from Informační server obce Dolní Chvatliny: http://www.dolnichvatliny.cz

URL to article: http://www.dolnichvatliny.cz/z-historie/kostel-svateho-petra-a-pavla/

URLs in this post:

[1] Z historie: http://www.dolnichvatliny.cz../

Copyright © 2009 Informační server obce Dolní Chvatliny. All rights reserved.