Jaroslav Hejduk (7.9.1926 – 16.1.2007)

Zpět na „Album osobností - Jaroslav Hejduk„

Pan Jaroslav Hejduk se narodil v rodině rolníka. Základní školu absolvoval v Dolních Chvatlinách a Zásmukách. Pocházel sice z rodiny zemědělce, ale zároveň rodiny velmi kulturně vzdělané. Otec hrával v kostele na varhany, vedl pěvecký  sbor, který  zpíval nejen při  bohoslužbách a pohřbech, ale vystupoval i při jiných příležitostech, maminka rovněž zpívala. Nutno zmínit, že v naší obci byla v té době kultura na vysoké úrovni. Od roku 1930 zde působilo ochotnické divadlo, pořádaly se hrané velikonoční Pašije, Máje, masopustní maškarní průvody, plesy, pouťové, posvícenské taneční zábavy, posezení při Zlaté, pálily se ohně při výročí upálení Mistra Jana Husa.
Vesnice žila společenským životem, nejvíce se však zpívalo. Spousta chvatlinských rodáků hrála v muzice pana Jana Zemana, tam také tloukl činely již zmiňovaný otec pana Jaroslava Hejduka. Organizátory kultury v této době byli nejvíce učitelé – nejprve p. Klíma a poté p. Josef Brož.

Od rodičů, kteří hudbou žili, se v dobrém smyslu slova, nakazil i pan Jaroslav Hejduk. Bohužel podmínky nebohaté rolnické rodiny, která se během času po rozvodu rodičů rozpadla, mu neumožňovaly získat studiem vyšší hudební vzdělání. Musel po odstěhování otce do Zásmuk s maminkou hospodařit. Ale kulturnímu dění pan Hejduk cele propadl. Hrával ochotnické divadlo, rovněž jako jeho otec působil v Zemanově kapele, kde také tloukl činely a poté hrál i na housle. Jeho velkou láskou ale byl zpěv, ten byl také ve Chvatlinách ve velké oblibě. Válka přinesla mnoho utrpení a společenský život byl velmi omezen, ale po válce se znovu rozběhl a vydatnou mírou k němu přispíval právě pan Jaroslav Hejduk. Pod jeho vedením působil v obci smíšený pěvecký sbor, který zpívával v kostele, na pohřbech, při pálení ohňů, kdy se vzpomínalo výročí upálení Mistra Jana Husa a mnohých dalších  příležitostech. Ve sboru pod jeho vedením zpívali: Miroslav Žatečka, Milan Štika, Jaroslav Vaněk, Jan Srb, Marie Horáková, Jiřina Žatečková, Zdeňka Štiková, Věra Hejduková, Marie Marková, Blažena Jarošová, Ludmila Jarošová, učitelka p. Klenovcová, Jarmila Cukrová, Luďka Benešovská, Bohunka Benešovská, Stanislava Jenešová, Marie Slavíková, Daniela Slavíková a další.

V roce 1936 dal pan Alois Říha návrh, aby byla dána na školu pamětní deska padlým legionářům, která měla být odhalena 15. května 1938, ale slavnost nebyla povolena. Pak přišla válka a deska zůstala ukryta na půdě školy. Na desce byla po válce navíc vyryta jména rodiny Josefa Štiky, kterou nechali fašisté popravit v roce 1942. Odhalení se konalo až 15. června 1947 a stalo se tak největší poválečnou událostí našich obcí. K slavnostnímu průběhu přispěl i pan Jaroslav Hejduk sestavením velkého pěveckého sboru z chvatlinských občanů, kteří při slavnosti zazpívali státní hymnu, husitský chorál Kdož sú boží bojovníci a další skladby.

Významným mezníkem jeho muzikantského života bylo sestavení malého pětičlenného pěveckého souboru ve složení Jaroslav Hejduk, Miroslav Žatečka, Jan Srb, Milan Štika, Josef Vaněk. Z tohoto složení vznikla posléze známá Chvatlinská veselá pětka. Zpočátku začínali zpěvem kupletů a parodiemi, které opatřoval texty pan Miroslav Žatečka, ten byl i duší ochotnického divadla, kde působil jako režisér. Veselé texty zpívali většinou na Silvestrech. Do Chvatlin se za odcházejícího učitele p. Brože přistěhoval učitel pan Lubomír Racek, rychle se zapojil a v souboru nahradil Jana Srba. To bylo po roce 1948, kdy celý společenský život byl organizován pod Osvětovou besedou. Pan Jaroslav Hejduk nato vystudoval u p. profesora Svobody v Kolíně tzv. Lidovou konzervatoř se zaměřením na varhany a sborový zpěv. Hrál ve svazácké kapele pana Jana Zemana. V roce 1949 pak vznikla již jmenovaná Chvatlinská pětka.Její zaměření – původně čtyřhlasně interpretovaná vážná hudba, poté satira zaměřená na nešvary jak v JZD tak ve společnosti. Úspěchy: vítězství v zájmových uměleckých soutěžích, spousta vystoupení, 4x vystoupili dokonce v Československé televizi. Soubor řídil Jaroslav Hejduk, texty na známé melodie nadále psal Miroslav Žatečka. Po odstěhování Josefa Vaňka do Prahy do souboru přišel p. MVDr. Jaroslav Morávek, po čase v souboru skončil Milan Štika, dále po předčasně zemřelém učiteli Lubomíru Rackovi doplnil kvarteto houslista Robert Mendl a Veselá čtyřka získává další úspěchy při vystoupeních na oslavách MDŽ, valných hromadách, různých večírcích a soutěžích.
Sborový zpěv však byl panu Hejdukovi málo a přibližně v roce 1970 na popud vedení tehdejšího Svazu žen zakládá malou kapelu, která nejprve hrála pouze na plese pořádaném právě Svazem žen, ale postupně s přicházejícími úspěchy se zrodila oblíbená Chvatlinka. První vystoupení absolvovala ve složení Jaroslav Hejduk (basa), Milan Štika (harmonika), Jiří Štika (trombón) a Stanislav Salák (trumpeta). Pak p. Hejduk přesedlal na klaviset a varhany, na saxofony hráli Stanislav Chuchvalec a Jiří Fafejta, Karel Keltner na trumpetu, Oldřich Nechojdoma na bicí. Za odcházejícího Jiřího Fafejtu přišel Stanislav Šamšula, Josef Šlechta, dále orchestr doplnil trombonista Josef Čech a zpěvák Jan Neveselý. Chvatlinka byla svého času velice známá a populární a měla odehráno přes 450 vystoupení nejen v celém okrese, v Kolíně, Českém Brodě, Kutné Hoře, ale i v Praze, Plzni. Jejich vystoupení si pořadatelé zajišťovali s ročním předstihem.
Repertoár, který jim zajišťoval již zmiňovanou oblibu, byla nejen dechovka, ale i populární hudba hraná pro starší i mladou generaci. Úspěšná činnost kapely Chvatlinky trvala celých 20 let a určitě by trvala déle, ale pan Jaroslav Hejduk kvůli operaci kyčle byl nucen svou účast ukončit v roce 1990. Kapelu pak převzal Stanislav Chuchvalec. Chvatlinka vystupovala ještě přibližně rok.

Přes spoustu práce s kapelou byl sborový zpěv pro pana Jaroslava Hejduka stále jeho velkou láskou. Koncertuje s Chvatlinskou čtyřkou, hraje s Chvatlinkou, navíc v roce 1968 znovuobnovuje pěvecký ženský sbor složený ze starších žen doplněných mladými děvčaty. Vystupují opět při různých soutěžích, vítání nových občánků, oslavách a rozdávají svým zpěvem radost z české písničky.
Ve sboru působí např.: Anna Volhejnová, Věnceslava Jeřábková, Zdeňka Štiková, Miloslava Hájková, Miloslava Vytlačilová, Věra Hejduková, Lidka Jarošová, Hana Zachovalová, Alena Hrdinová, Jaroslava Štiková, Luďka Benešovská, Naděžda Hoření, Dana Zahradníčková, Jiřina Žoldošová, Milada Sahulová, Ivana Honsová, Jarmila Dědková, Jarmila Havlínová, Jaroslava Štiková, Jana Štiková.

I když měl p. Jaroslav Hejduk problémy s pohybem, nezabránilo mu, aby společně s Miroslavem Žatečkou, MVDr. Jaroslavem Morávkem a jejich kamarády nastudovali v devadesátých letech minulého století několik představení divadelních her a vystoupení jako byly Hadrián z Římsů, Na tý louce zelený a Z babiččiny krabičky, v těchto hrách účinkovali: Jaroslav Hejduk, Miroslav Žatečka, MVDr. Jaroslav Morávek, Karel Keltner, Robert Mendl, Zdena Ebertová, Jana Ebertová, Lenka Janurková, Jitka Procházková a další. Za čtyři roky měli přes padesát repríz.
V roce 2001 však nečekaně zemřel jeho největší spolupracovník textař a režisér Miroslav Žatečka a tím došlo k ukončení činnosti hereckého souboru pod jeho vedením.

Ve vzpomínce na pana Jaroslava Hejduka by nemělo chybět ani jeho působení v dolnochvatlinském kostele. Byl jeden z nejlepších varhaníků. Hrával přes šedesát let při bohoslužbách, jak v Dolních Chvatlinách, v Kouřimi a v klášteře v Zásmukách, na pohřbech, při mších. Spolu s Jaroslavem Morávkem zorganizovali několik koncertů vážné hudby rovněž v kostele v Dolních Chvatlinách a Zásmukách. I tady zapojili několik mladých muzikantů a zpěváků, namátkou: Valerie Řezníčková, Hana Dědková, Jarmila Dědková, Věra Veselá, p. Boček, D. Pašková, p. Jeništová s dcerou a jiní.

Pan Jaroslav Hejduk měl ještě mnoho plánů. Chystal se sepsat celou chvatlinskou kulturní historii a je velká škoda, že už k tomu nedošlo. Získali bychom totiž svědectví jak naši předkové  dokázali využít volný čas a jak se bavili. Bohužel panu Hejdukovi již nebylo přáno, aby kulturní kroniku sepsal. Jeho úmrtím v roce 2007  přišla naše obec o jednu ze svých osobností, která většinu svého života zasvětila lidové zábavě a kultuře. V jeho šlépějích se vydal jeho vnuk Jiří, který hrává na varhany v okolních kostelech. Škoda jen, že se toho pan Hejduk nedočkal, protože by z toho měl určitě velkou radost a předával by mu své nabyté zkušenosti.

Za všechno, co ve svém životě pan Hejduk pro kulturní život v naší obci vykonal mu patří náš vděk a uznání. Uznání patří rovněž všem jmenovaným i nejmenovaným a pozapomenutým ochotnickým hercům, muzikantům, zpěvákům, šiřitelům dobré zábavy hrou a zpěvem hezké české písničky.

 

  1. Vytisknout Vytisknout